Máte v šuplíku kus historie Táborska? Oživte ji s námi na cimbura.cz! 
Na co se u nás můžete těšit?
Unikátní historické fotografie (najdete na nich svůj dům před 100 lety?) Digitalizované staré knihy a dokumenty o regionu. Zajímavosti ze současného dění, které stojí za pozornost.
STAŇTE SE SPOLUTVŮRCI!
cimbura1@seznam.cz
Budeme se těšit na vaše úlovky i návštěvu na webu!
Získejte roční předplatné cimbura.cz jako dárek!
Ke každému zakoupenému obrazu staré Jistebnice na plátně vám nyní nadělíme roční přístup ke všem placeným rubrikám na našem webu zcela zdarma. Vyberte si svůj kousek historie a užívejte si prémiový obsah naplno! Prodej obrazů zde!
VESELÉ VELIKONOCE!
„Bohatou výslužku a jarní jas, ať v pohodě prožijete tenhle čas.
Doma i na cestách radost měj, přeje web cimbura.cz, tak se usmívej!“
.jpg)
Věrný syn Jistebnice
Tam, kde se mračna nad Táborem honí,
v Jistebnici u tůní a polních cest,
tam čest a láska k rodné hroudě zvoní,
tam nechal srdce, tam nechal svoji zvěst.
Antonín Pešek, jméno vryté do kamene,
vryté však hlouběji – do dřeva a básní.
Maloval krajinky, ... pokračování.
Kde žitná pole vlní se a v dálce šumí les,
tam hrdý symbol svobody se k nebi vypne dnes.
V tom roce šestadvacátém, když rozkvetl májový den,
byl z úcty k našim rodákům ten kámen postaven.
Není to kámen náhrobní, co smutek v sobě tají,
vždyť sochař Dušek vdechnul mu to nejlepší, co známe.
To junák s tváří slovanskou tu věčnou stráž teď drží,
v pohledu oheň odvahy, jenž nikdy nezestárne.
Kamenný svědek
V jistebnické radnici dvanáct pánů sedá,
nad Šibenným vrchem smrt si oběť hledá.
Primas ortel vyřkne, kat už brousí meč,
nad hrdelním právem utichla všem řeč.
Vytesaná tvář u vrat tiše čeká,
studená voda ..... pokračování.
Na Poušti nad Jistebnicí
Vysoko nad krajem, kde vítr jen zpívá,
tam starobylá „Církev“ v tichu odpočívá.
Na vršku v žule, v nadmořské výši,
příběhy věků poutník tu slyší.
Kdysi tu Petr z Rožmberka stál,
dřevěný stánek Bohu daroval.
Dnes kámen pevný .... pokračování.
V kraji, kde dávné stíny ožívají,
pověsti z Táborska své kouzlo mají.
Cikhartovy zkazky v novém světle zříte,
když na cimbura.cz včas zamíříte ... pokračování.
Zmar u mlýnského náhonu
Kde v Jistebnici klapal mlýn čp. 83,
tam pýcha s mamonem se v srdci usadil.
Za sto tisíc koupili dům, co rodu Slabů byl,
však stín zlých úmyslů jim štěstí zahubil.
Syna Jindřicha k smrti matka .... pokračování.
Kde jihočeský kraj se vlní v tichém snění,
tam barona Nádherného dávné přání ční.
V anglickém slohu, v gotickém pohlazení,
vyrostl zámek, kde historie dosud zní.
Thomayer vtiskl parku duši zelenou,
když sázel stromy do šlechtických snů,
však osud rozdal kartu nechtěnou,
do chodeb vnesl stíny těžkých dnů.
Zmlkl smích panstva, utichl klavír v sále,
když mobiliář v dražbě vítr rozfoukal.
Vojenský krok pak ... pokračování.
Hrdost vytesaná do kamene
Tam, kde se vítr opírá do starých věží,
kde každý kámen naši hrdost střeží,
tam tepe srdce kraje, tam náš domov je,
v Jistebnici, co staletími vítězí i bojuje.
Když primas Černý pevnou ruku vzpřáhl,
hluboko do obecní pokladnice sáhl.
Nezrodil se jen kámen, co vodu lidem dává,
zrodila se naše pýcha, naše věčná sláva.
Čtyři sta zlatých – to nebyl pouhý dar,
to byla víra v město a jeho příští zdar.
Zatímco nové rybníky .... pokračování.
Jistebnická školní kronika
Když čtrnácté století ke konci spělo,
v Jistebnici učení své místo mělo.
U mistra Petra ze Sezimova Ústí,
kde v krčmách a farách se vědomost pustí
do dětských hlav, v skromnosti žití,
než v šestnáctém věku zas začalo klíčit.
Na stejném místě, kde škola dnes stojí,
kantoři starých dob v paměti se pojí.
Jan Žitavský, Rataj či Boršův hlas,
přes války a ticho nesli vědy jas.
Obec pak platila z piva a soli,
obilím v mandelích za dřinu v poli.
V osmnáctém věku, v jednotřídní síni,
zněl zpěv a katechismus v ranním stínu.
Dvě stě dětí přišlo, i z dalekých vsí,
ač práce na polích krátila jim dny.
Dvě knihy tam bděly nad dětskou duší:
Kniha cti pro pilné, co mravy neruší,
a Kniha hanby, kde hříšník se kál,
když v ...... pokračování.
Černé roky Jistebnice , 1880
Všední dny tichým perem píší,
však osud náhle ticho tříští.
Když září prvního se probudilo,
zlé znamení se v mracích skrylo.
Rok osmnáct set osmdesát, ráno v osm hodin,
změnil tvář města, osud jeho rodin.
U Pešků v domě, kde vítr se hnal,
první plamen se v šeru rozestlal.
Z jiskry se stala nenasytná saň,
vybíral oheň krutou, černou daň.
Větrný posel metal zkázu dál,
nad městem ..... pokračování.
.jpg)