V radniční síni, kde historie dýchá,
zrodila se kdysi jistebnická pýcha.
Klub rodáků z Prahy dal základ těmto dnům,
když městu s láskou věnoval své srdce, čas i um.
Doktor Katz a páni Hlouň i Kratochvíl,
každý z nich s pečlivostí k dílu přistoupil.
By staré mince, ... pokračování.
Stín na plášti věčnosti
Když ranní rosa stříbrem zdobí zem,
člověk se budil s prvním paprskem.
Klid slunce diktoval mu denní řád,
kdy v poli stát a kdy jít v tichu spát.
Abychom změřili ten nekonečný tok,
co sčítá vrásky nám a každý další rok,
dala vznik hodinám, ... pokračování.
Domek „U Špačků“
U kraje parku, kde kameny mlčí,
domek jak z pohádky v zeleni se krčí.
U trati, kde v dálce vlaky hřmí,
stojí stavba z kamene, v níž historie spí.
Baron Nádherný dal bránu usadit,
aby k dráze ..... pokračování.
Slavnostní otevření radnice roku 1889
Jakmile červenec léta Páně 1889 za své vzal,
tu v srdci obce naší vzácný květ se v plné kráse ukázal.
Dvůr radní vydlážděn, i studna s pumpou k službě stojí,
však vnitřní krása budovy, ta k hrdosti nás pojí.
V síni, kde radit budou se, tam voní české dřevo,
mistr Strnad z Jistebnice dal mu tvar i jméno.
Dle kresby pana Šámala, ... pokračování.
Budeme se těšit na vaše úlovky i návštěvu na webu!
Získejte roční předplatné cimbura.cz jako dárek!
Ke každému zakoupenému obrazu staré Jistebnice na plátně vám nyní nadělíme roční přístup ke všem placeným rubrikám na našem webu zcela zdarma. Vyberte si svůj kousek historie a užívejte si prémiový obsah naplno! Prodej obrazů zde!
VESELÉ VELIKONOCE!
„Bohatou výslužku a jarní jas, ať v pohodě prožijete tenhle čas.
Doma i na cestách radost měj, přeje web cimbura.cz, tak se usmívej!“
Věrný syn Jistebnice
Tam, kde se mračna nad Táborem honí,
v Jistebnici u tůní a polních cest,
tam čest a láska k rodné hroudě zvoní,
tam nechal srdce, tam nechal svoji zvěst.
Antonín Pešek, jméno vryté do kamene,
vryté však hlouběji – do dřeva a básní.
Maloval krajinky, ... pokračování.
Kde žitná pole vlní se a v dálce šumí les,
tam hrdý symbol svobody se k nebi vypne dnes.
V tom roce šestadvacátém, když rozkvetl májový den,
byl z úcty k našim rodákům ten kámen postaven.
Není to kámen náhrobní, co smutek v sobě tají,
vždyť sochař Dušek vdechnul mu to nejlepší, co známe.
To junák s tváří slovanskou tu věčnou stráž teď drží,
v pohledu oheň odvahy, jenž nikdy nezestárne.