Dům čp. 91, Fričovina

FRIČOVINA

Čp. 91, Náměstí, dříve tzv. Fričovina (podle příjmení poslední majitelky Marty Fritschové, roz. Katzové), která již nestojí, ale v letech sčítání lidu 1880 až 1921 (případně pozdějších) jí patřilo toto číslo popisné.

Po zbourání byla místo ní a čp. 89 postavena budova nákupního střediska, která dostala čp. 91, jejímž majitelem je Jednota, obchodní družstvo Tábor.

K tomuto č.p. patřil také domek výše ve dvoře, ve kterém údajně bydleli učitelé místní školy (např. učitel Smrž?), později snad sloužil jako zahradní domek.

Z digitalizovaných listin sčítání lidu za r. 1880, 1890, 1900, 1910 a 1921 bylo zjištěno, že v domě bydleli tito lidé: 1880, snímek 226

Byt č. 1 Hynek Katz s rodinou, mj. synem Bohumilem nar. 29. 9. 1854 a příbuznou Emilií Lederer, 4 osoby - c. k. poštmistr, vyznání izraelitské, obchod, služka při dobytku Josefa Fárová a služka pro domácnost Anna Marešová, učedník Ludvík Pollak, vyznání izraelitské. (Pozn.: Druhý syn, Leopold Katz, narozený též 29. 9. 1854, zde uveden není, zřejmě již pobýval v Praze. Byl to úspěšný český advokát, mecenáš umění, příznivec a podporovatel České akademie věd a umění (ČAVU); nálezce cenného Jistebnického kancionálu; sběratel výtvarných děl. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_Katz)

Byt č. 2 Adolf Katz s rodinou, expeditor c. k. pošty, 4 osoby, služka Barbora Stiborová. Rodina se pak přestěhovala do čp. 81, kde byla již při sčítání lidu v r. 1890. Mezi děti Adolfa Katze patřil také syn Viktor Katz (1880-1940), který byl významným českým právníkem a jedním z nejznámějších numizmatiků v období 1. republiky

(Zdroj: http://www.mgvysociny.cz/vismo/rejstrik.asp?id_org=450032&rh=1282),

Byt č. 3 Josef Marek s rodinou, 4 osoby, učitel národní školy 1890, snímek 206

Byt č. 1 Bohumil Katz nar. 29. 9. 1854 (syn Hynka Katze) s rodinou, 4 osoby, náb. mosaické, obchod smíšeným zbožím, Ignác Goldstein, obchodní příručí, Alfons Reinisch, učeň, služky Anna Šittnerová a Marie Dušková

Byt č. 2 Terezie Katzová, matka Bohumila Katze, výminkářka

1900

Byt č. 1 Bohumil Katz s rodinou, 6 osob, izrael. vyzn., obchod smíšeným zbožím, krámská Kamila Roudnická, učeň Oskar Pacovský, služky Anna Pouchová a Marie Krejčová

1910

Byt č. 1 Bohumil Katz s rodinou, 5 osob, izrael. vyzn., obchod smíšeným zbožím, příručí Otto Se??, izrael. vyznání, učednice M. Freibergrová, izrael. vyznání, služka Božena Popelková

1921

Majitel domu Bohumil Katz

Byt č. 1 Bohumil Katz s rodinou, 3 osoby, židovské vyznání, obchod smíšeným zbožím, prodavačka Vally Weinsteinová?, židovské vyznání, pomocnice v domácnosti Marie Sekalová

Podle p. Antonína Peška v jeho kresbě a popisce domu:

„Dříve Hynek Katz, obchod, pak Bohumil Katz, za něho největší obchod v Jistebnici, mimo osadnické zboží železo, vápno, uhlí, též obchod v obilí. Po jeho smrti má tento obchod v nájmu F. Humpál, nalézá se na náměstí u Kostelní ulice. Bohumil Katz byl mnoho let městským radním i také velitelem hasičů. Když bylo v Jistebnici biřmování, vítali jsme jako zástupci města pana biskupa budějovického Hůlku Fr. Slaba jako starosta, já a B. Katz a při jménu Pešek pan biskup vzpomněl na † Lud. Peška, kterého osobně znal ze studií v semináři, kde byl toho času vicerektorem.“

Z digitalizovaných obecních kronik za roky 1887 až 1982 bylo k domu zjištěno:

Rok 1921: Dne 30. září ... ráno vypukl požár v kůlně na dvoře čp. 91, patřící Růženě Katzové, odkud rozšířil se na sousedící domek čp. 91/1, jehož krov shořel, stropy prohořely a z druhé strany na střechu skladišť od čp. 91, kterou zničil.

Rok 1927: 19. ledna zemřel v Praze čestný měšťan jistebnický p. JUDr. Leopold Katz, rodák zdejší (advokát).

Rok 1953: Další prodejny Jednoty jsou: ... Narpa - papírnictví (Fr. Humpál).

Rok 1959: Starobylý dům čp. 91 na náměstí potřeboval nutně opravu. Majitelka Marta Fritschová dostala finanční podporu na opravu fasády domu.

Rok 1961: ... Stav bytového fondu je u nás velmi neutěšený. Většina domů je hodně starých a zchátralých. Proto MNV odmítl koupit dům čp. 91 po Martě Fritschové, že je ve špatném stavu a pro obec hospodářsky nežádoucí.

Rok 1966: Dům čp. 91, jehož majitelkou byla Marta Fritschová, byl prodán JZD Jistebnice.

Rok 1972: Z budovy čp. 91 (tzv. Fričoviny po bývalé majitelce Fritschové), který je nyní vlastnictvím JZD, má být adaptováno pohostinství. Tuto práci bude provádět OSP Tábor dodavatelsky. Protože je tento dům chráněn památkovou péčí, zůstane jeho vnější vzhled nezměněn.

Rok 1973: Vcelku je obchodní síť v Jistebnici nevyhovující, jsou zde primitivní sociální a hygienické podmínky. Tuto situaci vyřeší jedině výstavba velkého nákupního střediska, jehož započetí je zařazeno na 6. až 7. pětiletku. Aby toto středisko splňovalo svůj účel, je třeba najít staveniště na náměstí nebo v jeho blízkém okolí.

Rok 1974: Mládež v Jistebnici pořádala v podzimních měsících ve Fričovině (odtud se vystěhovala kancelář JZD) čp. 91 tzv. diskotéky. Mnohdy však tyto akce vlivem alkoholu ztratily na své hodnotě.

Rok 1975: Svazáci mají klubovnu ve Fričovině (dům čp. 91). V letním období došlo k neblahému jevu, že se zde scházela jistebnická mládež (i nečlenové SSM), holdovalo se zde alkoholu a pozdě do noci se náměstím ozýval velký rámus, na který si občané rozhořčeně stěžovali. Tím vznikla Fričovině přezdívka „hašišárna“.

Dům byl několikrát uzavřen (klíč měl výbor SSM), ale různá individua tam stejně vnikla. Výbor SSM ani ostatní svazáci už sami tuto situaci nezvládli.

K politováníhodné situaci došlo, když někdo (mládež nebo snad i někteří dospělí) vnikl do dalších uzamčených místností ve Fričovině, kde byly uloženy divadelní knihy, noty, kostýmy, líčidla, opony, závěsy, zrcadla a reflektory z rozbourané Modré hvězdy. Toto všechno bylo zničeno, zpřeházeno a roztrháno, takže z toho nelze nic už v budoucnu použít. Tento pro Jistebnici ostudný případ vyšetřovala i několikrát veřejná bezpečnost, ale k žádnému zjištění viníka nedošlo. Tato situace jistě pro všechnu jistebnickou mládež nebyla příznivá.

Celá budova Fričoviny je ve velmi dezolátním stavu, pro cizí návštěvníky slouží mnohdy i jako sociální zařízení, v průjezdě je skladiště starých nepotřebných věcí, trámy jsou zpuchřelé a střecha je na několika místech rozbitá. Zbývající místnosti a sklepy za Fričovinou hrozí sesutím.

Takové prostředí je jistě poutavé i pro školní děti a některé i přes zákaz Fričovinu navštěvují. Ředitelství školy proto žádalo písemně MNV o uzavření celého objektu z důvodů bezpečnostních, hygienických a estetických.

Budova je vlastnictvím JZD, které uzavření neprovedlo. Na schůzích MNV se jedná, co s tímto domem provést. Přestože je v zájmu památkové péče (pro zajímavý tvar střechy), bylo by jej možno zbourat. Avšak zbouráním tohoto domu ztratí Jistebnice svůj typický jistebnický ráz. Zbourání tohoto domu by hlavně těžce nesli starousedlíci.

Rok 1976: ZDŠ v Jistebnici požádalo MNV o uzavření objektu čp. 91, tzv. Fričoviny, která je ve značně dezolátním stavu a ve volně přístupných prostorách je nebezpečí úrazu pro žáky školy.

Ze vzpomínek na paní Martu Fritschovou:

Paní Marta Fritschová, rozená Katzová, byla vzdělaná dáma, zcestovalá, před druhou světovou válkou cestovala se svým manželem, Němcem ing. Fritschem, po Evropě. On zaváděl nové technologie ve výrobě papíru. Paní Fritschová byla druhou ženou p. Fritsche, vlastní děti neměli. On měl z prvního manželství dceru Marii, která zůstala svobodná a stala se novinářkou. Ta paní Fritschovou v Jistebnici navštěvovala i poté, co ovdověla.

Během druhé světové války šla také paní Fritschová coby Židovka do transportu, avšak protože měla za manžela Němce, pana Fritsche, šla do koncentračního tábora Terezín až později, v roce 1944. Tam přežila tyfovou epidemii a jako jediná z jistebnických Židů válku přežila. O tom, co zažila v koncentráku, vyprávět nechtěla, nechtěla si to připomínat.

Z jejího přímého příbuzenstva přežil synovec Harwey od sestry Marie, která zemřela v koncentračním táboře. Synovec studoval na univerzitě a odešel do Ameriky, takže se vyhnul koncentráku, v Americe se oženil. V padesátých letech dostala paní Fritschová povolení synovce v Americe na měsíc navštívit. Z Ameriky si přivezla mj. moderní oblečení. Např. si oblékla bílou sukni a červenou halenku s mašlí, slušelo jí to, ale pro místní lidi byla moc moderní.

Po smrti manžela, někdy v padesátých letech, si pořídila jednu z prvních televizí v Jistebnici, aby mohla poslouchat němčinu kvůli jazyku, chytala Rakušáky. Ve Vídni měla také příbuzné. Příbuzní ze zahraničí jí posílali balíky s použitými oděvy. K sousedům chodila párkrát do roka třeba s holoubaty, aby jí je zařízli, protože to nechtěla sama z důvodu své víry dělat.

Po prodeji domu JZD Jistebnice se p. Fritschová přestěhovala do Tábora do domu patřícímu Obci židovské, kde dožila, zemřela v roce 1970, pohřebena je v Táboře.

Pozn. k paní Martě Fritschové:

Dle údajů sčítání lidu se paní Marta Fritschová narodila 9. 9. 1895, byla dcerou Bohumila Katze, její matka Růžena (byla Bohumilovou druhou manželkou, vzala si ho jako vdovce) se narodila ve Schwarzenbachu, okres Schrems, Dolní Rakousy.

Z digitalizovaných obecních kronik za roky 1887 až 1982 bylo k osudu jistebnických Židů zjištěno:

„V listopadu 1942 byli Židé na vozech odvezeni na nádraží a odtransportování pravděpodobně do Polska, protože se z nich nevrátil ani jediný. Byly to rodiny O. Kohna (5 čl.), K. Klepetáře (4 čl.), Peškova? (2 čl.), p. Beneše (2 čl.), R. Katzová (1 čl.) a M. Ledererová? (1 čl.).

091