Nejstarší zprávy o dvou řemeslech v Jistebnici čerpáme ze známého urbáře rožmberského z r. 1379, totiž o mlynářích a krčmářích. V této době stával tu panský mlýn na potoce pod trvzí, k němuž vrchnost jisté pozemky přidělila a mlýn pachtýřům pronajímala. Vedle toho byli tu další tři mlýny rustikální, jejichž držitele však známe teprve od r. 1538, kdy panství Jistebnické přešlo trhem na město Tábor. První mlýn pod rybníky u města – nyní nedávno zrušený mlýn čp. 64 – kdysi Vychytilovský zvaný, patřil Matouši Rouskovi, druhý pod městem – nyní u „Zlaté kotvy“ Marii Bergrové – náležel Šimonu Sosnovi a třetí – nyní čp. 130 – u něhož panská valcha stávala, byl vlastnictvím Matěje Zuzků. Za panství rožmberského platili rustikální mlynáři vrchnosti na činži po půl kopě ročně. Pachtýř mlýna dominikálního platil faráři pololetně 7 gr., robotoval tři dny ve žně a o vánocích odváděl dvě slepice...
U Pivovarského rybníka byl v sedmdesátých letech 19. století postaven menší mlýn zvaný „mlýnek“. Sloužil pro potřeby velkostatku v Jistebnici. Šrotovalo se tady jen krmné obilí a zůstal v provozu do roku 1950. Pak byl přestavěn na obytný dům. Lidově se mu říkalo také „mlejneček“.
V minulosti tady musel být i větší mlýn, neboť mezi zaniklými mlýny na Táborsku se uvádí v Jistebnici též mlýn „pod rybníkem Pivovarskýmů a další „pod vsí Chlumem“ na Jistebnicku.
