Kde jihočeský kraj se vlní v tichém snění,
tam barona Nádherného dávné přání ční.
V anglickém slohu, v gotickém pohlazení,
vyrostl zámek, kde historie dosud zní.
Thomayer vtiskl parku duši zelenou,
když sázel stromy do šlechtických snů,
však osud rozdal kartu nechtěnou,
do chodeb vnesl stíny těžkých dnů.
Zmlkl smích panstva, utichl klavír v sále,
když mobiliář v dražbě vítr rozfoukal.
Vojenský krok pak duněl neustále,
zatímco park pod botou vojska zaplakal.
Však po letech zmaru, pod nánosem prachu,
vstává teď klenot z popela a tmy.
Bez hořké bázně a bez starého strachu,
plní se znovu starodávné sny.
Dnes Ivan Svítek vrací lesk těm stěnám,
kde s britskou elegancí ožívá zas čas.
Jistebnice už nepatří jen ozvěnám,
v srdci Čech zní její hrdý hlas.
Zlatá éra se na obzoru třpytí,
příběh, co nekončí, zas nabírá svůj dech.
V každém tom okně nové světlo svítí,
v nejdražším šperku jižních Čech.
Jiří Pešek