Jistebnice, malebné městečko na Táborsku, žila na přelomu 19. a 20. století svým poklidným tempem. V tamních uličkách se mísila čeština s němčinou a sousedé se potkávali bez ohledu na to, zda v sobotu chodili do synagogy, nebo v neděli do kostela. Právě zde zapustil své kořeny Karel Klepetář – muž, jehož životní příběh se stal jedním z milionů střípků největší tragédie moderních dějin.
Vše začalo na podzim roku 1899. Dne 6. října se v nedaleké obci Nemyšl narodil chlapec, který dostal jméno Karel. Tehdejší svět na prahu nového století se zdál plný nadějí. Karel vyrostl, vyučil se a jeho kroky vedly do Jistebnice, kde si otevřel obchod.
Jako místní obchodník byl pevnou součástí komunity. V Jistebnici našel nejen obživu, ale i životní lásku. Oženil se s Marií Goldsteinovou a společně vybudovali domov, který brzy zaplnil smích jejich dvou dětí (Ivan, Julie). Rodina Klepetářových žila obyčejný, spokojený život českých Židů – až do chvíle, kdy se nad Evropou začaly stahovat nacistické mraky.
S příchodem druhé světové války a zřízením Protektorátu Čechy a Morava se dosavadní svět Klepetářových zhroutil. Židovští obyvatelé Jistebnice byli postupně zbaveni majetku, občanských práv a lidské důstojnosti. Karel, kterého úřady v německých záznamech začaly uvádět jako Karl Klepetar, se stal terčem rasového pronásledování jen kvůli svému původu.
Zatčení a následná deportace přišly neúprosně. Karel byl vytržen od své ženy a dětí. Transport ho odvezl na místo, které se stalo synonymem pro peklo na zemi – do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz (Osvětim).
Branou Osvětimi prošel Karel Klepetář 10. dubna 1942. V tu chvíli přestal být člověkem s vlastním jménem, rodinou a minulostí. Stal se pouhým vězeňským číslem 28893.
Nacistická mašinerie ho tehdy zachytila na identifikační fotografii. Z černobílého snímku se dodnes dívá muž s oholenou hlavou, v pruhovaném vězeňském oděvu, s hlubokým a mrazivým pohledem. Je to pohled člověka, který ví, že z tohoto místa není návratu.
Podmínky v táboře byly nelidské. Karel Klepetář zde dokázal vzdorovat hladu, tyfu a vyčerpání necelé dva měsíce. Jeho srdce dotlouklo 1. června 1942. Bylo mu pouhých 42 let.
Dnes, po více než osmdesáti letech, už v Jistebnici židovská komunita nežije. Zbyly po ní jen tiché náhrobky na židovském hřbitově v polích směrem na Pohoří.
Příběh Karla Klepetáře však díky historikům a archivu Památníku Auschwitz nezmizel. Připomíná nám, že za každým číslem v historických statistikách holokaustu stál skutečný člověk – táta od rodiny, soused a poctivý obchodník z Táborska, na kterého by nemělo být zapomenuto.