Strážce náměstí: Příběh kašny, která přečkala staletí
Dominantou mnoha historických měst jsou kašny – místa, kde se potkávali sousedé, napájeli koně a kde tepal život. Ta naše vypráví příběh o nebývalém rozkvětu, za nímž stál muž s vizí a pevnou rukou: primas František Černý.
Zlatá éra primase Černého
Píše se rok 1729 a naše město zažívá období, na které se bude dlouho vzpomínat. Díky pečlivému hospodaření primase Černého obecní pokladna vzkvétá. Primas nebyl jen úředníkem, ale skutečným budovatelem. Zatímco v okolí nechal proměnit neúrodná lada v lesknoucí se hladiny nových rybníků a na věž instaloval moderní hodiny, srdce města si žádalo něco velkolepého.
Kamenný skvost za 400 zlatých
Právě v tomto roce nechal František Černý na náměstí vybudovat nákladnou kamennou kašnu. Částka 400 zlatých, kterou za ni město zaplatilo, byla v té době ohromující – pro představu, šlo o hodnotu měšťanského domu na předměstí nebo celého stáda dobytka.
Kašna však neměla být jen praktickým zdrojem vody. Její vrchol ozdobila socha svatého Jana Nepomuckého, nejuctívanějšího barokního světce a patrona vod, který měl město chránit před pohromami a suchem.
Odkaz, který trvá
Investice do krásy a veřejného prostoru se vyplatila. Jen o pár let později, v roce 1736, primas své dílo korunoval celkovou obnovou městské radnice.
Když dnes procházíte kolem kamenné obruby kašny, vzpomeňte na rok 1729. Na dobu, kdy se z „neurodných lad“ stávala prosperující krajina a kdy se díky osvícenému vedení zrodil symbol našeho náměstí, který zde stojí jako tichý svědek dějin již téměř tři století.
Tip pro čtenáře: Zastavte se u kašny na chvíli a prohlédněte si detaily kamenické práce. Je to víc než jen nádrž na vodu – je to památník doby, kdy naše město vzkvétalo.
V roce 1729 byla částka 400 zlatých v českých zemích (součást habsburské monarchie) velmi vysoká suma, odpovídající víceletému příjmu kvalifikovaného řemeslníka. Pro představu o tehdejší hodnotě lze využít srovnání s tehdejšími platy a cenami zboží:
Kupní síla a srovnání s příjmy
- Příjmy dělníků: Kvalifikovaný tesař nebo havíř vydělával kolem 1 zlatého týdně. Částka 400 zlatých by tedy pro takového řemeslníka představovala téměř 8 let souvislé práce.
- Nádeníci: Pomocní dělníci (nádeníci) dostávali přibližně 8 krejcarů denně (1 zlatý = 60 krejcarů). Aby si vydělali 400 zlatých, museli by odpracovat zhruba 3 000 dní (cca 10 let při práci 6 dní v týdnu).
- Vyšší úředníci: Pro srovnání, v roce 1729 činil roční příplatek k platu vysokého úředníka na Moravě právě 400 zlatých, což bylo považováno za velmi významnou částku k základnímu platu 2 800 zlatých.
Co se dalo za 400 zlatých pořídit?
Přesný přepočet na dnešní koruny není kvůli zcela odlišné struktuře tehdejší ekonomiky možný, ale dobové ceny napovídají:
- Hospodářská zvířata: Jedna kráva stála v 18. století přibližně 7 tolarů (tolar měl o něco vyšší hodnotu než zlatý). Za 400 zlatých byste si mohli pořídit celé stádo čítající přes 40 až 50 krav.
- Potraviny: Za jeden tolar (cca 1,5–2 zlaté) se dalo koupit 12 slepic. Částka 400 zlatých by tedy odpovídala nákupu zhruba 2 500 až 3 000 slepic.
Hodnota v drahých kovech
Pokud bychom 400 zlatých přepočítali na tehdejší zlato (např. dukáty, které se v té době běžně razily):
- Jeden zlatý dukát měl hmotnost přibližně 3,5 g.
- Jejich tržní hodnota se v té době pohybovala kolem 4–5 zlatých za kus.
- Částka 400 zlatých by tedy odpovídala zhruba 80–100 zlatým dukátům, což představuje přibližně 300–350 gramů čistého zlata.
V dnešních cenách (2026) by jen hodnota samotného kovu (zlata) v této částce činila přibližně 850 000 – 1 000 000 Kč, ovšem reálná kupní síla v 18. století byla díky nedostatku hotových peněz a levné pracovní síle pocitově ještě mnohem vyšší.
Kašna na náměstí v roce 1911
Hrdost vytesaná do kamene
Tam, kde se vítr opírá do starých věží,
kde každý kámen naši hrdost střeží,
tam tepe srdce kraje, tam náš domov je,
v Jistebnici, co staletími vítězí i bojuje.
Když primas Černý pevnou ruku vzpřáhl,
hluboko do obecní pokladnice sáhl.
Nezrodil se jen kámen, co vodu lidem dává,
zrodila se naše pýcha, naše věčná sláva.
Čtyři sta zlatých – to nebyl pouhý dar,
to byla víra v město a jeho příští zdar.
Zatímco nové rybníky protnuly pustá lada,
kašna tu stanula jako kamenná stráž i rada.
Svatý Jan z kamene naši odvahu měří,
v srdce každého, kdo ve své město věří.
Žádná bouře nás nezlomí, žádný mrak nepohltí,
jsme hrdí a jednotní až do konce své pouti.
Buď hrdý, občane Jistebnice, když kráčíš náměstím,
jsi dědicem velkých vizí, jsi součástí těch stěn.
Ta kašna není jen vzpomínkou z dávných let,
je důkazem, že náš domov je ten nejkrásnější svět.
Odkaz primase Černého v nás stále přetrvává,
dokud naše Jistebnice svou tvář zachovává.
Jsme lidé jedné země, jedněch tradic a cest,
hrdí na své dědictví i na město, které vzkvétá až do nebes!
Jiří Pešek
