Petr Hromádka

Petr Hromádka, též Hromada († 6. 2. 1421) byl český husitský kněz a hejtman.

Ví se o něm, že pocházel z jihočeské Jistebnice, ale není známo datum jeho narození. 

Z ústní tradice můžeme usuzovat, že se jeho rodný dům nachází na jistebnickém náměstí (čp. 82)

Pamětní deska s textem:

„ZDE SE NARODIL PETR HROMÁDKA, HUSITSKÝ HEJTMAN A ZAKLADATEL TÁBORA. DESKA VSAZENA 1. V. 1921 NA PAMĚŤ 500 LETÉHO VÝROČÍ JEHO SMRTI UPÁLENÍM V CHRUDIMI“.

Po studiích se stal jako akolyta (příslušník církve s nižším svěcením) zvoníkem v některém větším kostele a později, po svém vysvěcení, se stal sakristánem v kostele na Pražském hradě (1408 -1413). Potom byl kaplanem nebo zvoníkem v Dolních Střimelicích (nyní Hradové Střimelice). V době nepokojů v zemi, po roce 1415, kdy byl v Kostnici upálen Mistr Jan Hus, byl odtud v roce 1418 církevním úřadem vyhoštěn. Stal se jedním z organizátorů „poutí na hory“ - které se konaly od Velikonoc 1419 až do jara 1420. Důvodem byly zásahy panovníka a vrchností omezujících husitské bohoslužby a také představa brzkého zániku pozemského světa a přesvědčení o spasení věrných křesťanů právě „na horách". 

Velké shromáždění se např. konalo 22. července 1419 na vrchu Tábor - Burkovák u Nemějic nedaleko Bechyně, kde se sešlo až 42 tisíc stoupenců Husova učení. S jeho osudem je výrazně spojeno Ústí nad Lužnicí (původně poddanské město pánů z Ústí), po roce 1410 jedno z center radikálně reformní aktivity. Po vypovězení zdejších husitů v roce 1419 se postavil Hromádka do čela „vyhnanců“ a 21. února 1420 v noci osadu dobyl. 

Nezdála se mu bezpečná a navrhl tedy obsadit nedaleké dlouho opuštěné opevněné sídlo na skále nad Lužnicí a Ústí pak vypálili. 

Petr Hromádka poslal do Plzně Janu Žižkovi zprávu, že našel vhodné místo a že se zde usadili. Radikální část husitů neměla na přelomu let 1419 -1420 v Plzni lehkou pozici a v čele s Žižkou a Chvalem z Machovic se rozhodli odejít na Tábor. Cestou svedli pověstnou bitvu u Sudoměře. 

V březnu 1420 byl tedy položen základ novému městu, v jehož čele pak stanuli čtyři hejtmani - Mikuláš z Husi, Zbyněk z Buchova, Chval Řepický z Machovic a také Jan Žižka. 

Na Tábor - jak pojmenovali husité nové sídlo - přicházelo mnoho mužů, často s ženami i dětmi, a byli odhodláni k boji za „zákon boží“ a za jiný, lepší život.

Za husitských bouří Petr Hromádka stanul v čele Žižkových bojovníků, v lednu 1421 pak s nimi dobyl město Chotěboř a stal se městským hejtmanem. Proti němu vytáhlo panské vojsko a když viděl jeho sílu a znal nepřízeň měšťanů, rozhodl se vyjednávat a 2. února se vzdal. Přes slib volného odchodu všech byla celá tisícovka táboritů po opuštění opevnění napadena, tři sta z nich bylo 3. února upáleno v chotěbořských stodolách, zbytek zahynul mezi Čáslaví a Kutnou Horou upálením nebo svržením zaživa do kutnohorských šachet. 

On sám byl Zikmundovým hejtmanem, Janem Městeckým, odveden z Chotěboře do 27 km vzdálené Chrudimi a tam 6. února 1421 na místním rynku upálen. 

Husité se pak pomstili vypálením benediktinského kláštera v blízkém Vilémově.

Událost v Chotěboři připomíná pomníček postavený v roce 1929 v zahradě před čp. 607, tehdy městskou elektrárnou, kde údajně stály stodoly, a také pojmenování jedné chotěbořské ulice na „Hromádky z Jistebnice“.